---

HLAS PRAVOSLAVI

---

ROCNIK LVI BREZEN 2000 (c. 3)

Zasnezeny Betlem 2000

---

Milost poznani

Pane, davas moudrost lidem,

kteri Bozi slovo ctou

Pane, davas milost lidem,

kteri chudi duchem jsou

Pane, davas silu lidem,

kteri slabost citi svou

Pane, spasu davas lidem,

kteri lotry dneska jsou.

A na krizi svem ohnivem

jejich srdce pretavis

pak vyznaji, ze jsou hrisni

a bez viny sam trpis.

Pane prvni budou ti,

kteri posledni dnes jsou

protoze vyznali Syna

– skalou svou.

A. H.

---

Obsah
Z poselstvi patriarchu a predstavitelu
autokefalnich pravoslavnych cirkvi
k roku 2000 59

Vanoce v Betleme 60

Telo Kristovo prijmete,
z pramene nesmrtelnosti okuste 61

Krestanske pozitivni mysleni 62

S metropolitou Danielem o roli cirkve,
o Rumunsku a Evrope 63

K pokani cas kvapi 68

Muze se soucasny clovek vubec
jeste modlit? 69

Pred ikonou Zvestovani 70

Tajemstvi odpusteni 72

Kosovo – zastavte nasili 74

Sekularizace jako vyzva 75

Prosba za podporu a dik za ni 78

Sv. Ignac Bohonosec 78

Jak zijeme 81

Zakonceni kurzu Ceske pravoslavne
filantropie 81

Pozehnanych 90 let 82

Tepla u Touzime 82

Marianske Lazne 83

Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

Patriarchove a nejvyssi predstavitele pravoslavnych autokefalnich cirkvi pri sv. liturgii 7. ledna 2000 v Betleme.

Zleva sedici: patriarcha gruzinsky Ilija, patriarcha jeruzalemsky Diodoros I., ekumenicky patriarcha konstantinopolsky Bartolomej I., patriarcha moskevsky Alexij II., patriarcha rumunsky Theoktist a albansky arcibiskup Anastasios.

Predstavitele pravoslavnych cirkvi, pri spolecne liturgii v Betleme 7. 1. r. 2000 ve svem poselstvi tlumoci pozdraveni lasky vsem bratrim po celem svete, kteri oslavuji Boha, ktery „svoji laskou pretvoril cas z nositele porusenosti a smrti do podoby nositele zivota a neporusenosti. Dale pak zduraznuji, ze vteleni sveho Syna Boha Slova v urcitem case a na urcitem miste se uskutecnilo pro vsechny, aby posvetilo dejiny i svet k jeho promene v kralovstvi Bozi".

V poselstvi se nasledovne hovori: „Pravoslavna cirkev se snazi tlumocit soucasnemu svetu poznani Ukrizovaneho Krista, ticheho a pokorneho srdcem, milujiciho cloveka bez rozdilu narodnosti, barvy pleti, pohlavi a ostatnich rozdilu. Cloveka hrisneho, nejmensiho z bratri, ktereho mocni tohoto sveta obetuji jako bezcenneho, jen aby dosahli svych cilu."

– „Skandalni rozdeleni krestanskeho sveta se jevi jako otevrena rana, k jejimuz leceni jsme vsichni povolani. Musime se za to neustale modlit a neunavne pracovat. K tomu pak dale pripojuji, ze musime odsoudit proselytismus, ktery provadi nepravoslavni krestane a jine nabozenske skupiny."
„Obracime se na mocne tohoto sveta, aby v teto oblasti zabezpecili tezce vydobyty mir pro vsechny narody, ktere ji obyvaji a ctili pri tom veky ustanoveny poradek na Posvatnych mistech."

– „Jsme pripraveni pracovat na predpokladech dialogu s ostatnimi velkymi nabozenstvimi, zvlaste zidovstvim a islamem, aby vedl k mirove koexistenci narodu... Pravoslavna cirkev odsuzuje nabozenskou nesnasenlivost a fanatismus, at je jeho strujcem kterakoliv strana."

– „Podavame pomocnou ruku srdecne vsem, kteri jsou pronasledovani za sve presvedceni a kteri jsou odsuzovani jen proto, ze se lisi spolecensky, politicky nebo pohlavim."

– „Odsuzujeme jakoukoliv podobu nacionalismu a tzv. filetismu, ktery nici pravoslavnou nauku o Cirkvi."

– „Priznavame nove moznosti vedeckeho pokroku a upozornujeme pri tom na nebezpeci poruseni rovnovahy zivotniho prostredi. Nezapominame tez na povinnosti Cirkve pomahat mladym pri reseni jejich problemu a podporovat posvatny svazek rodiny."

Nakonec se v poselstvi uvadi, ze „posvatnou povinnosti kazdeho krestana je, aby si ocistoval sve srdce pokorou a pokanim, nebot z tohoto mista narozeni naseho Pana a Spasitele budeme za Nim stale kracet obnoveni svatym Duchem v nadeji, v prosbach a u vire do noveho tisicileti."

Vanoce v Betleme
Na zaklade pozvani jeruzalemskeho patriarchy Jeho Blazenstva Diodora I. z rozhodnuti Posvatneho synodu nasi cirkve se zucastnil vladyka michalovsky Jan s vladykou olomoucko-brnenskym Krystofem Vsepravoslavneho setkani predstavitelu mistnich cirkvi, ktere se konalo ve dnech 5. –10. ledna 2000 ve Svate zemi. Nasi delegaci mel puvodne vest zesnuly vladyka metropolita Dorotej. Vzhledem k jeho necekanemu zesnuti a nasledovnemu pohrbu pricestovali nasi zastupci do Izraele s nekolikadennim zpozdenim, a proto se nezucastnili slavnostniho zasedani predstavitelu pravoslavnych cirkvi, konaneho ve stredu 5. 1. v Jeruzaleme. Avsak hlavni udalosti, kterou byly spolecne bohosluzby v basilice Narozeni Pane v Betleme, se jiz oba nasi vladykove mohli zucastnit. Tyto slavnostni vanocni bohosluzby se konaly 6. –7. ledna za ucasti mnoha tisicu poutniku, mezi nimiz byli i vyznamni politicti predstavitele pravoslavnych narodu, jako byl byvaly rusky prezident Boris Jelcin, recky prezident Konstantin Stefanopulos, gruzinsky prezident Eduard Shevarnadze a dalsi statnici spolu s prezidentem palestinskeho statu Jasirem Arafatem. V ramci vanocni svate liturgie 7. ledna bylo cteno poselstvi predstavitelu pravoslavnych cirkvi adresovane vsem lidem dobre vule, jehoz text otiskujeme v ceskem prekladu.

Zastupci nasi cirkve v Betleme vladyka Jan, biskup michalovecky
a vladyka Krystof, biskup olomoucko-brnensky (zprava)
– –
Delegaci nasi cirkve prijal v sobotu 8. ledna Jeho Svatost patriarcha jeruzalemsky Diodor I. v doprovodu velvyslance Ceske republiky p. Daniela Kumermana a velvyslance Slovenske republiky p. Maroze Sefcovice. Patriarcha obdaroval cleny nasi delegace pamatnymi panagiemi a ikonami Narozeni Pane. Vladykove zazpivali patriarchovi mnoholeti a predali mu ikonu Narozeni Pane k tomu ucelu vytvorenou na Slovensku a kristalovou misu rucne zhotovenou v Cechach. Patriarcha Diodoros I. pozehnal vladykum ke konani nedelni sv. liturgie v Getsemanske zahrade na miste, kde byla pochovana Presvata Bohorodice.

Setkani predstavitelu pravoslavneho sveta na pocatku jubilejniho roku 2000 predstavovalo vyznamnou historickou udalost. Bylo to poprve, kdy se nase cirkev takove udalosti ucastnila bez sveho nejvyssiho predstavitele vladyky Doroteje, ktery mel klicovy podil na tom, ze pravoslavni v ceskych zemich a na Slovensku pozivaji ve svete velike vaznosti a duvery. Podekovani za jeho celozivotni obetave dilo pro slavu Bozi bylo modlitebne vyjadreno vsemi patriarchy a predstaviteli mistnich pravoslavnych cirkvi prave ve Svate zemi. Verime, ze se za nas vladyka Dorotej modli jiz v Nebeskem Jeruzaleme.

biskup Krystof


Nedelni zamysleni
Telo Kristovo prijmete,
z pramene nesmrtelnosti okuste
Sedim v poslucharne detasovaneho pracoviste PBF UP v Olomouci a se zaujetim posloucham prednasku prof. ThDr. Stefana Pruzinskeho, CSc. Uz se vzdycky mesic napred tesim na jeho precizni logicke vedecke mysleni, ktere pres vsechnu svoji odbornost nepostrada to nepostizitelne, co pohladi dusi kazdeho posluchace paprskem krestanske lasky.

Dnes hovori otec Stefan o vyznamu pastyrskeho poslani zejmena pri zpovedi. Prednasku doplnuje vzpominkami na sve vlastni zacatky, kdy bylo samozrejmosti pastyre, aby osobne znal kazdou ovecku sve pastvy i s jejimi radostmi a zaly.

Hovori o formalni zpovedi: „Hresil jsem," „Odpoustim ti," ktera se v mnohych farnostech stava skoro modni a pokrokovou. Dostavame se i ke vseobecne zpovedi, kterou ja povazuji za problematickou, vhodnou v dobach prvokrestanskych, kde se ve shromazdeni vsichni navzajem znali.

Na zaver si otec Pruzinsky povzdechl, ze „duspastierska" cinnost upada...

Behem jeho prednasky a zvlaste uvadenych konkretnich prikladu se mne vybavova
ly rady pravoslavnych vericich ze zahranici, kteri ve vetsich mestech delsi ci kratsi dobu pracuji. Tyto verici jejich docasny pastyr zna jen zhruba nebo nezna vubec. Prijdou, odejdou. A jejich zpoved pri mnozstvi, v nemz se dostavili, trva minutu ci mene.

Nebudu tim otce Pruzinskeho zdrzovat, vi o tomto problemu jiste lepe nez ja.

Ale je to spravne?

Pravda, tito lide prisli do chramu s virou a duverou.

Nekteri jejich znami ci pratele tuto cestu nenasli. Misto toho sedi v restauraci nebo delaji vytrznosti na nadrazich.

Presto vsak by se timto problemem – totiz problemem formalni zpovedi, jak o ni hovoril otec Pruzinsky, meli nasi „duspastieri" neformalne zabyvat.

] ] ]

Po navratu z fakulty premyslim a sepisuji sve hrichy tak, jak mne to naucily moje milovane sestricky ve Vilemove a rumunsky starec Kleopa, jehoz pouceni o zpovedi, pokani a svate eucharistii jsem peclive prostudovala.

Mam stesti, ze muj duchovni otec je trpelivy. Pri ustni zpovedi pred vyrcenim epitimie uz se k nekterym vypsanym hrichum jen kratce vracime. Zpoved je takova, jak si otec Pruzinsky na sve prednasce pral...

Myslite si, ze clovek v obdobi mezi dvema svatymi eucharistiemi spacha malo hrichu?

To byste se divili!

A pritom jsem si davno predtim, nez jsem poznala mnisska pravidla zpovedi od starce Kleopy, myslela, ze jsem celkem v norme, skoro vzorna. Ted uz si to davno nemyslim.

sestra Jana

Vnitrni zivot cloveka
Krestanske pozitivni mysleni
Podle filozofa Martina Heideggera zivot je smesi (ne souctem) pasivity a aktivity. Jsou prvky, ktere patri k registru pasivity a naopak jine, ktere patri k registru aktivity. K pasivite zaclenuje ruzne vasne, naruzivosti. Jsou to take strach i radost, zoufalstvi i nadeje. Oznacuje je pojmem „Befindlichkeit"¹) nebo „Stimmung" – naladeni.

K aktivite patri predevsim takove prvky jako mravni volba, ucta k druhemu, vernost laska a vira.

Nase krestanske stanovisko uvedu vyrokem patriarchy Bartolomeje I., ktery rekl v roce 1994 v Londyne: „Stari Rekove rikali, ze mesto je pro cloveka nezbytne pro moznosti vyvoje. Ale nyni v nasich mestech vidime bezdome i nezamestnane, vidime nasili, rozvracene rodiny, rozbita srdce, poslapane sny. Od ceho tedy zacit? Odpovidame: od viry. Ne veda ani bohatstvi, ne politika, ale pouze vira je schopna pomoci. Veda rozviji myslenky, ale vira je schopna otevrit srdce. Bohatstvi dovede stavet domy, ale vira dovede uskutecnit i nemozne."

L L L

Kdyz vydavame sebe sama v modlitbe, v meditaci, v mysleni, v praci a v jinych produktivnich cinnostech, jsme aktivni. Kdo se rad ponoruje do vznesenych myslenek, do myslenek o Stvoriteli, o zivote, o prirode pritahuje k sobe prvky nesmirne sily.

Vetsinu casu je clovek v pasivni – receptivni fazi. V pasivnim, receptivnim stavu prijimame sily a prvky, ktere nam, podle jejich povahy, mohou prospivat nebo skodit.

Kdyz premyslime, budujeme z neviditelnych substanci neco, co bud pritahuje sily, ktere nam prospivaji nebo naopak skodi, podle charakteru myslenek, ktere nas zamestnavaji.

Co utvari naladu?

Clovek je vystaven neprebernemu toku informaci a emotivnich rozpolozeni. Pokud je vystaven v receptivni fazi treba jen kratkou dobu otravenemu duchovnimu proudeni nebo se nachazi v jakekoliv skupine lidi zavistivych, preplnenych nenavisti, cynismem nebo diva-li se na televizni porady preplnene nasilim a pomstychtivosti, absorbuje jedovate myslenky, jedovate prvky plne nemoci a nicivych sil nekonecne nebezpecnejsich nez chemicke jedy, protoze jejich ucinky jsou stabilnejsi a temnejsi. Pusobi jako zatez, zpusobuji pokles nalady a nekdy i strach. Nekdy jedinec pocituje jejich ucinek az po urcite dobe. Muze se to projevovat nejasnym neprijemnym pocitem, napetim, ztratou nalady, smutkem a byva to nekdy omylem pripisovano jinym pricinam, napr. fyzicke nemoci.

Obzvlaste nebezpecne je travit pasivni fazi ve skupine neklidnych a horecnate rozcilenych lidi. V jejich pritomnosti muze byt jedinec primo fyzicky a duchovne vysat.

Podobnym zpusobem v masovem meritku pusobi nektere porady a zpravy sdelovacich prostredku a bohuzel nekdy i neuvazene vypovedi politiku.

Pod vlivem vyzarovaneho neklidu prejimame vnuceny zpusob uvazovani o lidech a vecech a stavame se malomyslni a skepticti, i kdyz nase mysleni bylo predtim plne nadeje. Plany a presvedceni, ktere se nam pred nedavnem jevily silne, blizke, jejichz naplneni bylo na dosah ruky, pusobi nahle jako vzdalena mlha. Stavame se bojacnymi, i kdyz predtim jsme byli odvazni. Stavame se nerozhodnymi a bezradnymi.

Deti a dospivajici se vetsinu casu nachazeji ve stavu receptivnim (pasivnim). Prijimaji vse, co postihuji svymi smysly. A proto je tak dulezita role, jakou pro deti a mladez sehrava dobre a inspirativne pedagogicke, kulturni a krestanske prostredi, ve kterem mlady clovek najde motivaci, tj. Boha. Musi najit smysl zivota. Mladi se zpocatku musi naucit informace dokonale filtrovat, tridit a hodnotit je. Nezpracovane skodlive informace pusobi silne destruktivne a odvadeji od skutecnosti.

Je-li clovek pod tlakem nizkych myslenek, pak jeho zachranou je schopnost okamzite premeny mentalniho aparatu, rychla mobilizace pozitivniho krestanskeho mysleni. Je treba otevrit se budujicim myslenkovym proudum.

Patriarcha Bartolomej rekl: „Odpovedni predstavitele duchovenstva by meli splnit tu nejodpovednejsi pastyrskou roli. Nasi misi je donest silu Svateho Ducha lidem, kteri jsou detmi Bozimi. Takova mise je dnes nezbytna jako nikdy."

Sv. Pavel rika: „Obute majice nohy v hotoveni evangelia pokoje, prede vsim pak vzavse stit viry, kterymz byste mohli vsecky sipy zleho ohnive uhasiti." K Ef. 6. 16

„Vselika horkost a hnev i prchlivost i krik i rouhani bud odjato od vas, se vsi zlosti." K Ef. 4. 31, 32

Uvazujme proto krestansky.

Ten, kdo dovede vyvolat v sobe pozitivni myslenkovy krestansky obraz plny mladi, sily, duchovniho zdravi a pokory, do ktereho bude schopen se beze zbytku ponorit, ten se obrni proti zlu, proti lidem, kteri mu stale pripominaji, ze vse je spatne, marne a beznadejne starnouci. Ten, kdo se dovede identifikovat s vlastnim obrazem dusevniho mladi, zustane mladym.

„Nelzete jedni na druhe, svlekse s sebe stareho cloveka se skutky jeho a oblekse noveho, toho, kteryz se obnovuje k poznani podle obrazu Toho, Kteryz jej stvoril.

Protoz oblecte se jako vyvoleni Bozi, svati a mili, v srdecne milosrdenstvi, dobrotivost, pokoru, mirnost, trpelivost, snasejice sebe vespolek, ma-li kdo proti komu zalobu; jakoz i Kristus odpustil vam, tak i vy." K Kol. 3. 9, 10, 12

Drive nebo pozdeji prijde moment, kdy musime uznat, ze nas zivot ma smysl, ktery se nachazi v nas samotnych, ale ktery nepochazi vylucne od nas samotnych, ale od Boha.

Mejme obzvlaste v predvelikonocnim obdobi na pameti, ze nemuze byt pokoj v cloveku ani mezi lidmi, pokud Buh neni cten.

JUDr. J. Karpowicz

¹) „Befindlichkeit" je pojem oznacujici obecny a hluboky pocit, ktery se vztahuje k byti jako takovemu. Diky tomu se citime „v byti" a vime, ze se v nem nachazime. Citime se realni-v-celku a jsme na byti naladeni.

Metropolita Daniel je nositelem doktoratu universit ve Strasburku, Freiburku a Bukuresti. Patri mezi vyznamne osobnosti soucasneho pravoslavi. Rozhovor s metropolitou Danielem, ktery jsme natocili ve Vilemove 4. 2. 2000, predkladame v prekladu nasim ctenarum.

Vase Eminence, mozna muzeme zacit kratkym predstavenim Vasi metropolie, vime ze metropolie Moldavie a Bukoviny patri k nejvetsim na svete. Snad byste mohl rici vice.

Nevim jestli je nejvetsi, ale rozhodne patri mezi rozsahlejsi a mame v ni nekolik bis
kupstvi, arcibiskupstvi v Jasi, arcibiskupstvi v Sucave, biskupstvi ve meste Roman, biskupstvi v Husi – ctyri dieceze a metropolitni provincni synod. Takovych metropolii mame v Rumunsku 5 a dohromady tvori Rumunskou pravoslavnou cirkev, kterou vede jeho blazenstvo patriarcha Teoktist. Rumunska pravoslavna cirkev zachovala tradicni system mistni svobody a regionalniho spolecenstvi. V nasi arcidiecezi – arcidiecezi mesta Jasi – ktere ma take postaveni metropolie Moldavie a Bukoviny, mame 842 farnosti, sto monastyru, skytu a pousteven a 12 teologickych skol vcetne fakulty teologie na universite v Jasi, na ktere studuje tisic mladych lidi, devcat a chlapcu. Chlapci se pripravuji na to, aby se stali knezimi a devcata a dalsi chlapci se pripravuji, aby se stali uciteli nabozenske vychovy na statnich skolach, socialnimi pracovniky, restauratory cirkevniho umeni, takze mame ruzne aktivity ve spolecnosti. Jasska arcidieceze a metropolie Moldavie a Bukoviny ted znovu objevuje socialni dimenzi Evangelia. Jsme orientovani jak liturgicky, tak smerem ke spolecnosti.

Vladyka metropolita Daniel s biskupem Krystofem a sestrami z monastyru Zesnuti presv. Bohorodice ve Vilemove

Tak trochu jste odpovedel na otazku, kterou jsem vam chtel polozit. Jake jsou vztahy mezi cirkvi a statem v Rumunsku? Rumunsko je tradicne pravoslavnou, krestanskou zemi. Jak se tento vztah vyviji dnes?

V dobe komunismu byla cirkev tolerovana, ale role cirkve byla zredukovana na roli liturgicke instituce. Ted, po revoluci v roce 1989, se situace velmi zmenila. Opet jsme objevili nase tradicni misto ve spolecnosti a zacali jsme byt instituci participace, ucasti na zivote spolecnosti svoji diakonii a dalsimi spolecenskymi aktivitami. My a vsechny dalsi hlavni denominace jsme znovu zavedli nabozenskou vychovu do verejnych skol. V Rumunsku bylo tradici, ze nabozenstvi bylo soucasti osnov, protoze jsme presvedceni, ze bez krestanske moralni anebo nabozenske orientace nemuzeme obnovit zivot spolecnosti. Po 45 letech vnucovaneho ateismu bylo potrebne znovu objevit dusi nasi kultury, prvky jednoty a duchovni sily, abychom dokazali obnovit zivot lidi a spolecnosti. Prave proto si myslime, ze opetovne zavedeni nabozenske moralni vychovy do verejnych skol bylo moralni napravou, napravnym aktem a zaroven prinosem nabozenskych denominaci do zivota zeme. V soucasnosti v Rumunsku ma vsech 15 uznanych denominaci stejne pravo vyucovat nabozenstvi ve verejnych skolach podle sve vlastni tradice, avsak s dohledem ministerstva skolstvi. Ucitele nabozenstvi jsou placeni vylucne statem a jsme presvedceni, ze toto je prispevek cirkvi a nabozenskych spolecenstvi zivotu spolecnosti. Mame vedle sebe krestany a zidovskou komunitu a komunitu muslimskou. I kdyz jsou tyto komunity male, jsou si pred zakonem zeme rovny. Je treba rict, ze oficialne jsou nabozenske denominace autonomni ve vztahu ke statu, zaroven vsak stat castecne pomaha nabozenskym denominacim financemi, protoze velka cast majetku cirkvi patri jeste statu. Neco jsme jiz dostali – pudu do peti hektaru poli – a ted doufame, ze dostaneme zpatky take lesy – celkem do 30 hektaru. Presvedceni v Rumunsku je, ze cirkve obecne jsou povolany k tomu, aby prispivaly do zivota spolecnosti, zaroven vsak bychom neradi byli statnimi cirkvemi, jsme autonomnimi cirkvemi a nechteli bychom diktovat statu anebo spolecnosti. Nechceme diktovat, ale inspirovat. Kdyz dame spolecnosti inspiraci, je to take spojeno se svobodou lidi prijmout anebo odmitnout, co cirkev navrhuje. Ale byt indiferentni v techto casech neznamena zustat neutralni. Budeme vinni, pokud zustaneme neutralni. Potrebujeme vice a vice zduraznovat nekonecnou hodnotu kazde lidske bytosti, kazdeho cloveka. Musime vice a vice zduraznovat, ze bozi stvoreni je nadherny dar od Boha, ktery je nam dan. Zaroven jsme odpovedni za cele stvoreni a musime bojovat za lidskou dustojnost v case, kdy je lidska dustojnost a dustojnost etnickych skupin ponizovana a upirana. Musime se stat advokaty lidske dustojnosti, protoze kazdy clovek je stvoren podle Boziho obrazu. Takze myslim, ze jsou ve spolecnosti zakladni hodnoty, ktere se nevyhnute musi zachovavat, podporovat a kultivovat, aby spolecnost zustala lidskou. Pokud nepripomeneme bozskou dimenzi lidske bytosti, degradujeme lidskost. Musime vice a vice take zduraznit hodnotu nasich cinu v historii. To co delame ve svobode, musi byt mnohem odpovednejsi nez to, co jsme delali v dobe diktatury. Hlavni problem v Rumunsku v dobe dik
tatury byl jak ziskat svobodu. Dnes je dulezite, jak vyuzivame svobody, jak zvladame svobodu, co delame s nasi svobodou. Opravdu nase svoboda podporuje vice sdileni ve spolecnosti? Dela nas nase svoboda opravdu lidstejsimi anebo naopak? Neoddeluje nas nase svoboda od sebe navzajem? Cim je pro nas nase svoboda dnes? Podporuje v nas pocit odpovednosti za stvoreni, za prirodu, za zivotni prostredi? Anebo mame jenom svobodu k nevsimavosti a vykoristovani? Takze v Rumunsku jiz nemuzeme oddelovat svobodu od odpovednosti. Cim jsme svobodnejsi, tim odpovednejsimi bychom meli byt. Zaroven musime prinaset nadeji, nemuzeme zustat lhostejni v tomto obdobi transformace, protoze je zde tak mnoho lidi, kteri jsou chudi, tak mnoho lidi, kteri jsou zklamani, mnozi lide se nekdy utapeji v beznadeji a cirkve jsou zvany spolecne ke sluzbe lidem a k tomu, aby prinasely nadeji tam, kde si lide zoufaji. Aby prinasely lasku tam, kde je mnoho osameni, mnoho trpicich lidi. V soucasnosti mame mnoho sebevrazd. To neni fenomen, se kterym jsme se setkavali v minulosti. To je neco noveho. Mame odstrcene deti, takzvane deti ulice, deti odmitnute svymi rodici. To jsou nove fenomeny v zivote rumunske spolecnosti. Musime zkoumat vsechny tyto aspekty a najit nova reseni pro nove problemy.

Muj predposledni dotaz je tak trochu spojen s Vasim ekumenickym pusobenim. Co si myslite, ze je poselstvi pravoslavi pro celou Evropu. Mluvili jsme o Rumunsku a zajiste mnohe z toho, co jste rikal, plati pro sirsi kontext. V cem ale spatrujete roli Pravoslavi v soucasne spojujici se Evrope?

Myslim, ze mnoha lidem se pravoslavi jevi na prvni pohled jako nejaka velice stara, mozna take trochu staromodni cirkev. Ale kdyz vstoupime hloubeji do zkusenosti pravoslavi, zjistime, ze pravoslavi je velmi moderni a velmi soucasne pro Evropu. Evropa obzvlaste v zapadni casti je v soucasnosti charakterizovana pokrokem v technice, v technologii a vede, avsak nedochazi k velkemu pokroku v zivote duchovnim. Je zde velke osamoceni, velke fragmentace v Evrope. Evropa se pokousi byt vice a vice sjednocena z hlediska ekonomiky, zakonu a pragmaticke komunikace a tak dale, ale duchovne je v Evrope hluboka krize. Evropa je prilis zvykla kumulovat materialni veci kolem lidske osoby, ale ne uvnitr, v dusi cloveka. Proto, jak rekl Jacques Delhors, „Evropa potrebuje dusi" a myslim si, ze duse Evropy nemuze byt vytvorena umele, ale bude objevena jako hluboka duchovnost vychazejici z pramene, cimz minim zidovskokrestanskou tradici, ktera byla v podstate zakladnim prvkem Evropy. Tato tradice musi byt znovu objevena k prospechu Evropy, avsak nesmi byt vnucovana jako nejaka nova ideologie, ale jako znovu objevena a obnovena duchovnost. Mame rozlisovat mezi ideologii, ktera je spojena s moci a mezi duchovnosti, ktera se spojena se smyslem zivota ve svobode a odpovednosti. A myslim si, ze pravoslavi nam pripomina, ze nemuzeme zit ve svete, jako by Buh neexistoval. Nekonecna hodnota kazdeho cloveka, stvoreni, nasich cinu v historii, vsechny nase aktivity maji smysl a svoji vecnou hodnotu. Vidime, ze lidska bytost byla stvorena k obrazu Bozimu a nase odpovednost tvari v tvar stvoreni nemuze byt efektivne kultivovana, pokud nemame hlubokou duchovnost. Potrebujeme modlitbu k tomu, abychom dokazali autenticky milovat. Pokud lasku zredukujeme na psychologickou dimenzi, bude velmi slaba a jenom castecna. Musime objevit modlitbu jako zdroj lasky, jako zdroj naseho vnitrniho miru. Nase spolecnost je obeti stresu. Nemecti lekari mluvi o stresu jako o epidemii nasi spolecnosti. Myslim si ale, ze jednou z pricin stresu v nasi civilizaci je nedostatek modlitby. Nase civilizace je poznamenana nepritomnosti modlitby. Nejenom proto, ze se nemodlime dost, ale take proto, ze civilizace je vytvarena lidmi, kteri jiz nemaji vnitrni mir. Nase znepokojeni, nas stres jsou odhalenim nasi vnitrni bidy, vnitrni chudoby. Takze myslim, ze tady se nejedna jen o otazku moralky, etiky. Hlavni problem je, jak prestavet evropske byti, Evropana jako osobu. Nechci rikat, ze mame byt zbozni. Tady se jedna o naprosto zakladni otazku. Je nase civilizace civilizaci lidskeho obohacovani se? Uvedomujeme si, ze cim vice shromazdujeme veci, ruzne objekty kolem sebe, tim chudsimi se stavame uvnitr nasich zivotu? To je velka otazka pro pritomnost i pro budoucnost. Vztah mezi Umwelt a Innerwelt, jak rikaji Nemci. Svetem externim, ktery nas obklopuje a svetem vnitrnim. Nasi duchovnosti. Dnes mame v Evrope hodne sekt a sektarskych skupin, ktere jsou nebezpecne take pro demokracii. Ale soucasne sektarstvi v Evrope je fenomenem sekularizace. Je projevem velmi hluboke duchovni krize. Proto v zaveru potrebujeme vice a vice analyzovat problem duchovnosti pro Evropu. Jakou duchovnost pro Evropu? Duchovnost je stejne dulezita jako ekonomicke nebo financni problemy. Kdyz to zjistime, budeme mit budoucnost. Kdyz ne, dostaneme se do velmi velkych problemu. I kdyz ted cerpame jisty optimismus z materialniho pokroku.


Vladyka metropolita Daniel pri sv. liturgii ve Vilemove

Vase Eminence, Vase slova zajiste promlouvaji take o Vasich planech, ale kdybychom se zeptali, jake jsou Vase plany v ramci Vasi metropolie Moldavie a Bukoviny, co jsou hlavni veci, na ktere se budete zamerovat v budoucnu?

Predevsim se musime pripravit na setkani se zapadni Evropou. Rumunsko se ted take pripravuje na vstup do Evropske Unie. Myslim, ze pro jiste aspekty je to pro nas vyhoda. Momentalne prochazime velmi tezkym udobim ekonomicke a financni krize, avsak az tento problem financni a ekonomicke krize vyresime, potrebujeme byt pripraveni neco do Evropy prinest, ne jenom od Evropy zadat. Myslim, ze neni normalni, ze lide ze stredni a vychodni Evropy z takzvanych exkomunistickych zemi jenom ocekavaji od zapadni Evropy pomoc. Musime take prinest svuj vklad. Rekl bych, ze nas prinos bude hlavne v duchovni oblasti a na duchovni urovni, protoze mame viru, ktera je prezkousena utrpenim a persekuci. V Rumunsku je dnes vira silnejsi nez pred prichodem komunismu. Byla to velmi tezka doba, ale Rumuni zustali verni Kristu. Proto nase krestanstvi je krestanstvim Krize a krestanstvim Vzkriseni. Myslim, ze je velmi dulezite, abychom sli do hlubsiho dialogu se zapadni Evropou. Abychom objevili nase spolecne koreny, nase rozdilnosti, nase zvlastnosti, abychom zduraznili, ze Evropa je bohatstvi a to bohatstvi duchovni. Musime dat dohromady veskere nase specificke dary, abychom meli pluralistickou jednotnou Evropu a ne uniformovanou jednotnou Evropu. Myslim, ze mladez v nasi zemi by se mela vice pripravovat na dialog se zapadni Evropou, se zapadni civilizaci. Predevsim musi brat vazne vedecky pokrok, avsak zaroven nedelat z vedeckeho pokroku modlu, ale spise korigovat ci spise naplnovat vedeckou vizi duchovni zkusenosti, aby se tato stavala vice a vice lidskou, hlubsi v nasich citech, ve vaznosti, s jakou pristupujeme k nasim bliznim a darum stvoreni a odpovednosti za budoucnost. Takze mohu sumarizovat a rict, ze potrebujeme syntezu mezi vychodem a zapadem, jihem a severem. Nemuzeme myslet jedni proti druhym, musime premyslet spolecne, musime myslet s ostatnimi a byt vice odpovedni a zaroven se vyhnout evropske vizi jako jakehosi ghetta. Musime se pripravit na dialog s ostatnimi kontinenty. Nezustat v ghettu Evropy jako sobestacni kulturne a ekonomicky. Myslim, ze take v Rumunsku potrebujeme znovu objevit v cirkvi spolecenskou dimenzi, ktera bude spojena s dimenzi duchovni. Nekdy jsme v dejinach konfrontovani s opozici mezi duchovnosti a aktivitou, mezi kontemplaci a akci. Musime prekonat vsechny tyto dualisticke pristupy z tradice evropskych pristupu. Nedostatecne jsme se venovali dialogu mezi vedou a virou. Prilis casto se vytvarely umele opozice mezi rozumem a virou, vedou a virou. Musime prekonat tyto dualisticke destruktivni opozice a musime take objevit nutnost naplnit modlitbu cinem. Liturgicky, mysticky zivot naplnit cinem lasky k cloveku. Meli bychom znovu objevit apostolske a patristicke mysleni, v nemz je Kristus pritomen v modlitbe, ale take v zivote tech lidi, kteri potrebuji nasi lasku. V zivote tech, kteri trpi, v zivote tech, kteri jsou chudi. Sv. Jan Zlatousty rika: „Uctivame a modlime se ke Kristu v chramu, ale nevsimame si Krista v nasich chudych a trpicich bliznich." Musime odhalit mystickou dimenzi nasi pritomnosti ve spolecnosti. Nejenom dimenzi etickou. Kriteria posledniho soudu jsou kriterii nasi lasky k bliznimu. Takze musime jit hloubeji v nasich socialnich pristupech. Nejenom jako v pristupech etickych. Dalo by se rict, ze musime znovu objevit mystickou dimenzi nasi spolecenske a politicke ucasti. Muzeme byt spaseni anebo muzeme byt zatraceni. Meli bychom znovu objevit pritomnost Boha avsak nejenom v kostele, ale vsude, kde je zapotrebi lasky, vsude tam, kde je zapotrebi nasi pomoci.

Vase Eminence, dekuji Vam za poselstvi, ktere je zajiste dulezite take pro nasi zemi a pro krestany v Ceske republice.

S metropolitou Danielem rozmlouval
Mgr. Roman Juriga

KAZDOU STREDU VE 22. 30 hod.


Brno Svaty Hostyn

107, 5 FM 90, 6 FM

Praded

93, 3 FM
Pravoslavne vysilani radia Proglas oslavi letos pate narozeniny.

Do redakce Pravoslavneho vysilani muzete napsat svoje namety

a pripominky k poradum.

Adresa: Pravoslavne vysilani, Radio PROGLAS, Barvicova 85, 602 00 Brno.

Konec pak prikazani jestit laska z cisteho srdce a svedomi dobreho a viry nelicomerne, v nichzto nekteri pochybivse obratili se k marnomluveni, chtice byti ucitele zakona, nerozumejice ani co mluvi, ani co tvrdi.
Tim. 1. 1, 5-7

Honosime se navenek, ze jsme pravoslavni krestane. Chodivame obcas do chramu a ke svatemu prijimani.

Zahledme se ale do vlastnich srdci, do vlastnich myslenek a polozme si otazku, kolik skutecneho krestanskeho presvedceni mame ve svem nitru. Dodrzujeme opravdu Bozi prikazani a mame skutecne pravoslavne krestanske presvedceni a dodrzujeme pravoslavne kanony? Nestavime na prvni misto osobni prospech? A jak casto vnimame naseptavani zleho? Nestavime vlastni osobu pred dobro nasi pravoslavne cirkve? Jsme vubec skutecne verici nebo si to sobe a jinym namlouvame? Jsme vubec spravedlivi?

Neni pro nektere z nas pravoslavi pouze pole k zviditelneni sebe sama? Nekdy dokonce verejne a bezostysne stavime na obdiv sve nemoralni ciny. Takove a mnoho jinych otazek se derou do hlavy, kdyz pozorujeme zmateni pojmu a vubec deni kolem nas.

Nedavno jsem hovoril se dvema mladymi muzi. Jeden z nich, pesimista, rekl, ze jiz ma vseho dost. Druhy, ktery se vroucne spoleha na Boha, se priznal, ze jeste nikdy se tolik nemodlil, jako nyni.

Vzpamatujme se, je jeste cas na pokani. Je jeste cas na priznani vlastnich chyb, je cas pokleknout pred tvari Vsemohouciho, ktery na nas hledi a jednou bude po nas chtit nasi zpravu o nasich cinech. Jsme pravoslavni – jdeme prikladem!

Prave predvelikonocni doba nas k tomu nabada.

J. Karp

Hovorit o modlitbe je nutne vzdy s bazni a tim vic je nemozne o modlitbe prednaset. Muzeme hovorit o modlitbe, protoze bez slova kazani (homilie) nezahori srdce, ale prednaskami to nazvat nelze. Proto se s vami podelim o mnohe, co, jak se mi zda, jsem poznal sam ve svem zivote a take ze zkusenosti jinych. A vy to prijmete ke sve zkusenosti, promyslete, procitte a prineste plody vetsi, nez dokazu ja.

Prvni, o cem bych vam chtel povedet, je: v modlitbe hledame setkani s Bohem. Casto o toto setkani usilujeme s urputnym vypetim, ale v konecnem dusledku ho nedosahneme, protoze hledame neco jineho, nez by bylo treba hledat. Jakekoliv setkani – udalost je mimoradne odpovedne a setkani s Bohem – zvlast. Nelze se nezodpovedne setkat ani s clovekem. Jednou jsme se s clovekem setkali a uz navzdy jsme nejakym zpusobem odpovedni za to, co jsme dali i za to , co jsme dostali. Dokonce chvilkove setkani, dokonce jakoby nahodne setkani nas poznamenava svou peceti. A toto setkani v nasem zivote zni jaksi dal. V nasi dusi se rozeznela nova struna, jakasi nova jiskerka se zazehla, zrodil se v nas novy odstin – to vse diky tomu, ze jsme se setkali s  cimsi srdcem, s neci mysli, s cisi osobnosti. A jestlize toto plati o lidske osobe, tim vice, tim vyznamneji a s vetsi urcitosti to plati ve vztahu k Bohu.

Setkani s Bohem – to je vzdy neco na zpusob posledniho soudu. Prichazis k Bohu, stoupnes si pred nej tvari v tvar a co? – odchazis odsouzeny nebo ospravedlneny. Neco mezi neni, nemuze byt. Proto je tak dulezite, jak k Bohu prichazime: kvuli cemu, s cim, v jakem stavu – s jakym obsahem. A na hrane tohoto setkani stoji slova duchovnich ucitelu, napriklad biskupa Theofana Zatvornika, ktery nam rika: „V modlitbe prines Bohu nejvyssi pozornost, veskerou posvatnou zboznou uctu, ktere jsi schopen a vuli k pokani." A to je prave to, s cim muzeme vzdy pristoupit k Bohu.

Nejvyssi pozornost – to proto , ze vstupujeme do oblasti natolik zodpovedne, natolik dulezite a natolik vyznacne, ze si musime pripominat slova apostola: „Hledte bratri, abyste opatrne chodili… (Ef. 5, 15).

Musime Bohu prinest vsechnu zboznost, ktere jsme schopni. To je, musime vedet, ke komu prichazime, prichazet k Nemu hloubave, s rozechvenim a zaroven s vyostrenym vnimanim. To by bylo lehke, kdyby nam virou anebo alespon zkusenosti mihnouciho se okamziku bylo jasne, ze stojime tvari v tvar Zivemu Bohu. Kdyby najednou, tady a ted stal pred nami Kristus, pak by se bez jakehokoliv usili nase pozornost soustredila, zbozna ucta a rozechveni by naplnilo nasi dusi. Jak o tom hovoril Jan Kronstadtsky na jedne besede s knezimi: „Jenom proto muzeme byt tak nepozorni a bezbozni, protoze se nam nedostava viry, to je jistoty – presvedceni o vecech neviditelnych, presvedceni o tom, ze skutecne stojime pred tvari Ziveho Boha.

A nakonec jaky cil ma nase setkani? Muzeme doopravdy, vime-li, kdo jsme, jaci jsme, predstupovat pred Boha s nadeji, ze hned vstoupime do rajskeho blazenstvi, ze prozijeme mystickou zkusenost, extazi? Ne. Kdybychom si jasne uvedomili, kdo jsme, pak bychom sli k Bohu s prosbou, aby nas nejdrive udelal schopnymi Ho prijimat – zpusobilymi tohoto setkani, aby ocistil nase srdce, prosvetlil nase duse, osvitil nasi mysl, udelal nasi vuli skutecnou – pravou, mravne nas ocistil a teprve potom aby za nami prisel. A nemyslete si, ze toto je jen rozumovy nahled – muj nebo kohokoliv jineho. Premyslejte o tom, co nam v teto souvislosti rika Evangelium. Pamatujete si , ze po zazracnem vylovu ryb, kdyz najednou apostol Petr pochopil, kdo mu porucil hodit site na pravou stranu lode – jak padl Kristu k noham a rekl: „Odejdi ode mne, jsem clovek hrisny…". Stalo se nam casto, abychom pocitili sami sebe jako hrisniky, kteri jsou nedustojni blizkosti Hospodina natolik, tak cestne, s takovou vnitrni pravdou, abychom Mu byli schopni rici: „Odejdi Pane, nejsem hoden, abys byl se mnou, abys byl soucasti meho osudu, meho zivota prave ted v tomto okamziku, ktery prozivam…. ?" To neznamena, ze netouzime, aby, jak v pripade Petra, nam Kristus nevyplnil tuto hroznou , uzkostnou , pokornou a zboznou prosbu. Ale copak jsme nekdy dosli k takove vyostrenosti vnimani, abychom to poznali a tak se take zachovali?……

Prelozila M. Kopecka

Rozjimani
Pred ikonou Zvestovani

Nekdy pred polovinou XIV. stoleti evokoval na Zapade prevor cisterciackeho klastera v Châlis, normansky basnik Guillaume de Digueville ve spise Les Pelerinages de la vie humaine, de l'âme et de Jesus Christ, sugestivni vizi Raje, v jejimz vrcholu prisoudil Svate Trojici tri barvy: zlatou (bozske znameni Otce), cervenou (Synovu krev prolitou za lidstvo) a zelenou (nadeji vyverajici z Ducha svateho). V tom vsem shledaval prevazne „muzske" atributy: Trojjediny Buh byl basnikovi Svrchovanym Vladarem, Pantokratorem. Do teto „barevne skaly" mu vsak stale chybel jeden vyvazujici prvek, horizontala lidske lasky svazujici zemi (hned) s nebesy (modr), tedy prvek ryzi zenskosti: vize zeny-matky ze zeme zrozene a nebeskymi hvezdami odene, prostrednice milosti, doplnujici energii vladnouciho Boha bezbrehou zenskou oddanosti, vseodpoustejici shovivavosti, naprostym sebeodevzdanim a pokorou. Kdekoli se ze zivota krestanskeho spolecenstvi zacne vytracet tento druhy pol, rys mekkosti a naruce, ktera zustava trvale otevrena, meni se spekulace o Trojici v cirou abstrakci. Klic, otevirajici nasemu vylucne lidskemu pohledu branu Bozi Slitovnosti, nalezalo krestanstvi od pocatku v Matce Spasitele, Bohorodicce. A bylo to prave krestanstvi Vychodu, kde ucta k Bohorodicce dozrala do plnosti a byla beze zbytku zamerena k Synu (Zapad ji nejednou od Syna odloucil a ucinil z ni svebytny kultovni objekt – tim ji vlastne do znacne miry pripodobnil pohanskym bohynim). V dusledne christocentricke teologii vychodni ortodoxie neprestala Bohorodicka zaujimat presne to misto, ktere ji vskutku nalezelo: k jejimu poceti (na rozdil od rimskeho dogmatu) nedoslo bez zavislosti na prvotni vine lidstva, dokonce i zesnula jako vsichni ostatni smrtelnici – a prece se ji dostalo v bohosluzbe vysadniho postaveni, k nemuz dosud nedospela zadna z zen. Provzdy zustala Theotokos – Bohorodickou, primlouvajici se za prosebniky u sveho Syna (Jan 2, 1-11). Sama sebe povazovala za posledni a bezvyznamnou: proto byla povznesena do nebeske slavy (Lk 1, 48-49) a prislib theosis, dany vsem vernym, v ni nalezl sve potvrzeni. Byla „nicim" a stala se temer „vsim". Pokud lide stejne dokazou vseho se zrici a vsechno odevzdat Hospodinu, stanou se z nich spoluucastnici Boziho dila, pomocnici, synergoi, diakonoi, „pridavaci" na stavbe duchovniho chramu. Jestlize by vsak pri jeho budovani prilis uplatnovali svou „muzskou vuli" a kladli na sebe kameny chramu pro vlastni slavu, vysledek by uz nebyl chramem, nybrz novou babylonskou vezi (Gn 11, 4-9) a prestali by si rozumet. Co tedy kazdy z nas potrebuje, je: setrast kus sveho „muzskeho" sebevedomi a naucit se od Bohorodicky necemu z jeji bezvyhradne „zenske" odevzdanosti ve vire.

Kde nestaci lidska slova, tam o Bozi Matce mohou svedcit linie a barvy jejich obrazu. Vsechny hlavni ikonograficke typy Bohorodice s Ditetem (Platytera, Hodegetria, Glykofilusa, Deomene, Oranta, Eleusa, Kecharitomene, Galaktotrofusa atd.) byly postupne preneseny z Vychodu na Zapad a staly se i tam, zejmena po cely stredovek, rozhodujicimi vzory marianskeho obrazu. Leckdy se tam nejvyssi ucte tesily prave ikony dovezene z Vychodu nebo jimi bezprostredne inspirovane (napr. Censtochovska Hodegetria a mnohe jine).

Sve plne zenstvi jako svebytny „pasivni" princip lidske psychiky ve vztahu k Bohu manifestovala ve chvili andelskeho Zvestovani: tehdy sama, ze sveho vlastniho rozhodnuti, po svobodnem uvazeni se dala prostoupit Bozi milosti. Doslova se v ni „rozpustila". Dobrovolne se vzdala sve jedinecnosti, sve individuality. Vzdala se sebe same, aby Bohu umoznila vstoupit skrze ni do materialniho sveta, prozarit nas vesmir Jeho pritomnosti, zduchovnit jej a pripravit pro Bozi Kralovstvi. „STANIZ SE MI PODLE SLOVA TVEHO" (Lk 1, 38). Od te chvile je Maria „kecharitome", naplnena milosti, prostoupena Bozstvim, abychom prostrednictvim jejiho svobodneho odevzdani se Bohu ziskali i my nadeji a moznost „stat se bozskymi". Proces zbozsteni sveta zapocal prave v tom okamziku.

Ne nadarmo v horni casti „carskych bran" mnoha ikonostasu, ktere nasim ocim otviraji pruhled do posvatneho oltarniho prostoru, je zobrazen prave tento vyjev, Euangelismos, Blagovescenije. Zaroven nas od 5. az 6. stoleti upomina na jeden z vyznamnych svatku Dodekaortonu (25. brezna).

Obsahem svatku je predevsim pripomenute vypraveni kanonickeho evangelia Lukasova (1, 26-38), ale take texty nekterych apokryfu, jako napriklad evangelii Pseudo-Jakubova (11, 1-3) a Pseudo-Matousova (9). Vytvarny prototyp Zvestovani se objevuje uz v katakombach, kde je Bozi posel jeste zpodoben toliko jako clovek. Teprve podstatne pozdeji se u neho objevuji kridla, jimiz se pripodobnil antickym postavam recke Nike. Ve dvorskych vyobrazenich z obdobi stredni Byzance se Bohorodicka meni v trunici panovnici – i tento typ se po delsi cas uplatnil rovnez na Zapade (Vysebrodsky cyklus atd.) Vladarka sedi casto na carskem stolci, ve vlasech ma perly, na nohou purpurove strevice. Pseudo-Jakubovo evangelium take vypravi, ze v case, kdy budouci Bohorodicka byla vychovavana v jeruzalemskem chrame, rozhodla rada knezi: „Vytvorme pro Hospodinuv chram novou oponu" (Parochet, viz Ex 26, 31-33). Veleknez pry zavolal Marii a ulozil ji „prist prave nachove nite" (9, 4). Jakmile zapocala praci, zjevil se ji andel. Proto na rade byzantskych ikon prede vyvolena divka purpurovou vlnu pro parochet. Chramova opona ma hluboky mysticky vyznam (symbolizuje bezprostredni kontakt s Hospodinem a sama prize upomina na nit, navazujici spojeni nebe se zemi) a zrovna pri teto praci se divka dovedela o svem pristim udelu. Pseudo-Jakub dodava: „A kdyz upredla nach, donesla jej veleknezi a veleknez ji pozehnal, rka: Maria, Buh Hospodin zvecnil tve jmeno a ty budes pozehnana po vsechny veky veku" (Jak 9, 18).

Mimoradne urovne dosahuje carihradska ci dokonce srbska procesni ikona z chramu sv. Klimenta v Ochridu, vytvorena neznamym ikonopiscem na pocatku 14. stoleti, ktera je nyni soucasti makedonskych statnich sbirek ve Skoplji. Trebaze idealem pravoslavne ikony je staticka nehybnost, zde nezvykle prudke gesto Boziho posla, energicke rozkroceni nohou, pootoceni jeho postavy a ruka naprazena k Marii naznacuji pohyb: je to zavan Boziho Ducha, nahly vpad do divcina zivota, ktery ji naprosto necekane prekvapil. Presto je pripravena: vaha jen chvilku, aby vzapeti tim svobodneji prikyvla a vyslovila sve ano. Od onoho okamziku „Slovo se stalo telem".

Pozdejsi ikony Zvestovani se vraceji k vyjadreni divciny skromnosti. Trebaze i ony nadale zachovavaji trun a k nemu vedouci stupne, o neco vice akcentuji jeji pokoru: na mnohych je hlava Josefovy snoubenky skromne sklonena, nekdy dokonce az prilis (jeji sklon je casto soubezny s horizontalou chramove klenby).

Timto pokornym sklonenim, bezvyhradnym podrobenim se Bozi vuli stal se svet schopnym prijmout milost nadeje a viry.

PhDr. O. A. Kukla

Jednim ze zakladnich prvku uceni Kristova, jednou z nejpodstatnejsich slozek celkoveho vyvoje lidskeho ducha a soucasne i nejucinnejsim prostredkem boje se zlem je odpusteni.

Jeste ve Starem zakone dominovalo heslo „oko za oko, zub za zub" a lidske hrichy odpoustel vlastne jen sam Hospodin, ktery pravi (V. Mojz. , 32, 35-36): „Ma jest pomsta i odplata a Pan bude soudit lid svuj." Jednim z mala prikladu lidskeho odpusteni je Josef, vladar egyptsky, ktery odpustil svym bratrim jejich zlocin vuci sobe. Ve XX. st. se pak dosud vyskytuje u nekterych narodu krevni msta, jiz za obet prislo mnoho zivotu nazmar, prave tak, jako v dobe souboju, kdy urazka mohla byt smyta jen krvi a smrti. Dodnes mnozi pokladaji odpusteni za slabost a zbabelost. Podle nich clovek, ktery podlehl nutkani hnevu nebo touze po pomste, byt i slovni, musi vynalozit k uskutecneni techto tuzeb urcitou odvahu a energii, coz jako nejake hrdinstvi prave temto lidem imponuje. Sami se totiz nemohou povznest nad svou nizsi prirozenost. Tak je tomu z hlediska hmoty.

Avsak z hlediska ducha, kde je nasim vzorem sam Jezis Kristus, jsme od zacatku Noveho zakona nabadani a vedeni k odpusteni. Jiz v modlitbe Pane (Mat. 6, 12): „Odpust nam nase viny, jakoz i my odpoustime vinnikum nasim" a hned dale: „Nebot odpustite-li vy lidem poklesky jejich, odpusti i vam Otec vas nebesky. Jestlize neodpustite, nebude odpusteno ani vam." Ilustraci k temto slovum je podobenstvi o zlem sluzebnikovi, jemuz pan odpustil jeho veliky dluh. Sluzebnik vsak svemu dluznikovi nechtel slevit ani haler. Za to byl panem uvrzen do zalare, pokud sam nezaplati svuj dluh. (Mat. 18, 23-35) V teze kapitole je Kristova odpoved na Petrovu otazku, kolikrat mame odpoustet bratrovi, zda sedmkrat. „Sedmdesatkrat sedmkrat." To znamena nescislnekrat, stale a pri kazde prilezitosti. Avsak kulminacnim bodem v otazce odpusteni jsou slova naseho Spasitele, kdyz umiral na krizi: „Otce, odpust jim, nebot nevedi, co cini." (Luk. 23, 34) Tak prosil syn Bozi za ty, kteri ve sve sobecke nepricetnosti, v pekelne zlobe a v touze po uplnem zniceni teto ztelesnene Lasky, zpusobili mu tolik telesneho i dusevniho utrpeni. Byly to same do nebe volajici krivdy a urazky, avsak Jezise Krista se nedotkly. Byl nad nimi, nebot si byl vedom toho, co se deje. Litoval lidi, prosil za ne sveho Otce, cili jim odpustil.

Obratme se nyni ke vsednimu zivotu, kde jsou lidske vztahy tak rozlicne a slozite. Nejvetsim problemem je primet k odpusteni cloveka egocentrickeho a egoistickeho, ktery je ve svych myslenkach zameren vyhradne na svou vlastni osobu. Soucasne byva az chorobne precitlively, nebot je presvedcen, ze vsichni lide jsou k nemu malo pozorni, podcenuji ho a urazeji. Ani zertum nerozumi. Proto tito lide neumeji odpoustet, vetsinou ani nevedi, co to je. Zlobu a nevrazivost proti ostatnim stale nosi v sobe, kazdemu o tom vypravuji a tak se stavaji trvalymi nositeli dalsiho zla. Avsak podle zakonitosti – co zasejes, to sklizis – uvaluji na sebe hnev Bozi, ktery se drive nebo pozdeji projevi v ruznych poruchach jejich zdravi.

Je pochopitelne, ze kazdeho zaboli i pobouri vmetena mu do tvare nespravedliva, zlomyslna a lziva slova urazky, ktera vyburcuje nase nizsi „ja" v nas duchovni neprospech. V cem je tedy problem odpusteni? Je-li nase snaha aspon castecne obracena k tomu, aby nase srdce bylo co nejmene zatezovano zlem, tu se budeme snazit co nejrychleji ziskat v dusi klid a mir. Je nutno silou vule udrzet bourlivy proud pomstychtivych myslenek. Psychologicky nam k tomu dopomuze charakteristika puvodce naseho utrpeni a tu zjistime, ze je to omezeny, bezohledny a bezcitny sobec a ze je tedy vlastne politovani hodny. Jakmile si toto uvedomime, tu nas pocit litosti nahle vynese nad naseho protivnika i nad celou zalezitost. Vzdyt v nekterych podnicich maji na pracovisti viset transparenty podobneho zneni: „Nebudu se prece rozcilovat a kazit si zdravi pro omezenost toho druheho." Vzniklo-li nedorozumeni, tu rychle uvedeme celou vec do poradku. Ostri noze je tim ulomeno a v dusi nastane kyzene uklidneni. Toto uklidneni je totiz v problematice odpusteni tim nejdulezitejsim prvkem, nebot nase vyssi „ja" muze vstoupit a dale pusobit pouze v uklidnenem a vyrovnanem nitru kazdeho z nas. Dobry strazce, ktery bdi nad svym srdcem, nekdy uzna, ze v ostrych slovech protivnika byla cast pravdy, a proto se vynasnazi chybu napravit ve prospech odpusteni. Shrneme-li oba pripady, uvidime, ze to byla analyza, ktera zmirnenim urazky prispela k urcitemu odpusteni: pochopit – znamena – odpustit. Avsak to jeste neni uplne a dokonale odpusteni. To je teprve jeho prvni stupen.

Skutecne a zdokonalene odpusteni nastane az tehdy, jakmile v dusi skrtneme a cely konflikt anulujeme uplnym zapomenutim a nikdy nikomu o tom nebudeme vypravovat, zvlast ne protivnikovi. Jedine se muze takovy incident uvest jako priklad kladne a konstruktivni zkusenosti v procesu odpusteni, ale i to, az nastane v dusi uplny klid. Mlcenim totiz potirame podstatu zla, ktere tim ani nerozsirujeme, ani nerozmnozujeme, nybrz tim nicime jeho posledni zachvevy. Ovsem tato cast v myslenkovem retezu odpusteni vyzaduje velikeho sebezapreni. Soucasne vznika blahy pocit ulevy, jako by nam se srdce spadl tezky kamen, a teprve tehdy si uvedomime, pod jakou tihou upela nase duse. Kdo nedovede odpoustet, musi se tomu bezpodminecne naucit, jinak by to byla jeho zivotni chyba. Odpustit a zapomenout – znamena – zivot a duchovni rust. Neodpustit, nezapomenout a trvale nosit v sobe zlo – znamena – smrt duchovni.

Odpustenim, t. j. zbavenim se zla ve sve dusi, jeste nikdo neztratil na sve autorite a dustojnosti, ani se tim nevydaval v nebezpeci dalsich urazek, jak si to mnozi lide mysli.

Konecne vyznam odpusteni v procesu boje se zlem spociva i v tom, ze se smirime s protivnikem. Bud zjistime, ze to bylo nedorozumeni, pak vec vysvetlime. Jindy podle rceni „moudrejsi ustoupi" nebo „odpustme si, co jsme si" soucasne se samozrejmou omluvou protivnika uplne odzbrojime. Ten byva zpocatku zmaten nabizenou mu pravici k smireni, ale – az na nepatrne vyjimky – rad se chape podavane ruky, stydi se za svuj cin a rad se smiri. Tim bylo odstraneno obapolne zlo. K temuz nam casto dopomuze i uprimna modlitba za naseho protivnika a za osviceni jeho duse, jak nam to radi nas Spasitel.

Ve zvlast tezkych pripadech, kdy protivnik zarputile stoji na svem stanovisku a my ve sve bezradnosti a bezmocnosti nemuzeme se s nim dohodnout, tu si vzpomente na Hospodinuv slib (ma je pomsta a odplata). A pak velice soustredene a s plnou, az detskou duverou privolejme sameho Boha za svedka i za soudce nasi pre. Predanim cele zalezitosti „na Bozi soud" (Kozina a Lomikar) a s nezlomnou virou v Jeho spravedlnost jakoby se zapecetilo nase spojenectvi se samym Tvurcem. Je to jedinecna bleskova modlitba, ktera svou vypjatou koncentraci rozumu i srdce prorazi nebesa. Nato se v cele dusi rozhosti klid a mir. Vetsinou je pak odplata Bozi prisnejsi a horsi, nez bychom si to mohli predstavit.

Dosud byly uvedeny aktivni procesy odpusteni. Existuji vsak i pasivni, kdy hnev, vznikly urazkou, se po case zmirni az pomalu vyprcha. U nekoho to trva dele, u nekoho rychleji. Pri nasem vnitrnim usili se intenzita i trvani hnevu zkracuje. Casem lze touto vnitrni praci dosahnout takoveho stupne, ze clovek, ktery zna spravny postup myslenkovy, stane se nezranitelnym. Zlo se pak vrati na toho, kdo je vyslal.

Neprisli jsme na svet proto, abychom pachali nove zlo a zlo potirali opet zlem, ale abychom se naucili dostavat se nad, nebo prenaset se pres ucinene nam krivdy. Abychom se naucili je odpoustet a tim udrzovali svou dusi v trvalem stavu klidu a hlavne ve stavu milosti Bozi.

Nejdokonalejsim vzorem tohoto tajemstvi je nam sam Jezis Kristus.

(Ukazka z knihy MUDr. Ctibora Bezdeka „O podstate zla a boji se zlem", jejiz vytisk pripravujeme. Redakce)

Slova vladyky metropolity Doroteje, ktera mi napsal 23. 12. 1999, tyden pred svou smrti, povazuji za jeho odkaz nam vsem pravoslavnym krestanum:

„Nase duse jsou zarmouceny stradanim nevinneho, mirumilovneho obyvatelstva Jugoslavie a prosime v modlitbach k Hospodinu: At se obmekci kruta srdce nepratel, kteri bez smilovani prolevaji krev tech, kteri necinili zla krutym nepratelum. Pane Boze, pomoz stradajicimu obyvatelstvu, utis zbesila krutosti srdce nepratel."

c c c

A. Matrenczykova pise v c. 11/99 Przegladu Prawoslawneho o znicenych chramech v Kosovu.

Bez ohledu na pritomnost 35 tisic vojaku KFOR pokracuje systematicke niceni pravoslavnych chramu v Kosovu. Stale se prodluzuje seznam spalenych, rozstrilenych a znicenych chramu. 17. zari Kosovska eparchie publikovala prehled znicenych chramu s obsirnou fotografickou dokumentaci. Seznam ma 52 polozky a neni uplny.

Podle dalsich informaci bylo znesveceno a zniceno dalsich 20 chramu. Aby byl ziskan uplny obraz zniceni, musely by byt zacleneny i ty chramy, ktere se staly obeti albanskych extremistu jeste pred vstupem sil KFOR mezi 12. a 22. cervnem 1999.

Biskup Prizrenu zadal mezinarodni voj. sily o lepsi ochranu kultovnich mist a srbskeho obyvatelstva, ktere jeste zustalo v Kosovu.

Patriarcha Pavle se obratil se vzrusujici vyzvou ke krestanske komunite a k civilizovanemu svetu: „V roce velkeho krestanskeho vyroci, kdy jiz neni valka a mezinarodni instituce zarucuji mir, nase chramy jsou dale niceny. Kosovo nedosahne miru a spravedlnosti, pokud budou prevladat revansisticke nalady a duch roztrzky. Zlo neni mozno vylecit jinym zlem."

Zadal o zakrok mezinarodnich sil, ktere by zamezily znesvecovani a niceni pravoslavnych chramu, a prosil umirnene kosovske Albance, aby se postavili proti vsem zvracenym cinum.

Koncem cervna byly zalozeny pozary v chramech v Bjelo Polje u Pece a v Samodreza u Vucitrnu. Chram sv. Eliase u Djakovici byl znesvecen a vyhozen do vzduchu. Byly spaleny chramy sv. Urosa v Urosevci, sv. Jana Krtitele v Pecka Banja a chram sv. Trojice v meste Velika Reka, ktery byl dostaven v r. 1998, a chramy v Naklo u Pece, v Petrovce u Kosovske Kamenice. Byl zbouran monastyr sv. Trojice ze XIV. stol. v Musutiste u Suva Reka a take ve stejne obci chram Zesnuti Nejsvetejsi Panny Marie z r. 1315. V Suva Reka byl znicen chram svatych Petra a Pavla z roku 1938. Stejny osud potkal chram sv. Mikulase ve vesnici Slovinje u Lipjanu z XVI. stol. a chram v Dolac u Klina z r. 1620.

V cervenci byly vyhozeny do vzduchu monastyr sv. Marka z r. 1467 v Korisa u Prizrenu, chramy v Kline, Kijeve, Siga, Grmovo, Nerodimlje, Smac a Grebenik, Gornja Srbica a cirkev sv. Paraskevy u Vitina, chram sv. Paraskevy v Drsnik u Pece, ve kterem byly fresky ze XVI. stol. A v chramech v Pogorce u Vitina a Pomazatin u Pristiny byly zalozeny pozary. Chram v Djurakovacu u Pece, ktery byl postaven pred 2 roky, byl znesvecen stejne jako kaple na pravoslavnem hrbitove v Mitrovici a chramy v Osojane i Krusove u Pece, Novake a Ljubizda u Prizrenu. V noci 23. cervence byl vyhozen do vzduchu chram sv. Trojice v Djakovica. Jeho stavba byla dokoncena pred rokem. Chram byl postaven na stejnem miste, kde ke konci 2. svetove valky byl komunisty znicen jiny chram. 1. srpna v noci doslo k vybuchu dynamitu v chramu Vykupitele v Pristine. Stavba chramu nebyla jeste dokoncena. Vybuch nezpusobil velkou skodu jenom proto, ze britsti vojaci, kteri se tam okamzite dostavili, zneskodnili dalsich 6 nevybuchlych nalozi.

Administrator OSN pro Kosovo Bernard Kouchner odsoudil tento utok slovy: „Myslim, ze jsou lide, kteri chteji znicit symbolickym zpusobem pravoslavne chramy. Takove ciny nejsou akceptovatelne."

19. srpna kolem 2. h. v noci agresori hodili 2 granaty a 2 zapalne lahve na pravoslavny chram v Dakovice v zapadni casti Kosova. Pritomnost italskych vojaku KFOR znemoznila ukonceni akce. 27. srpna byl podniknut utok na srbskou farmu 200 metru od monastyru v Pracanice pochazejiciho z XIV. stol. , ktery je veden v seznamu pamatek UNESCO. Monastyr v Peci, historicke dilo srbskeho patriarchatu, byl 4. zari cilem utoku raketove palby. Palba nebyla presna, ale zpusobila mnoho skod v okoli klastera.

Chram monastyru svatych Kosmy a Damiana v Zlociste byl uplne znicen. Ve svatyni byly velmi cenne fresky. Mnisi museli odejit z klastera jiz v cervnu. Pres sliby mezinarodnich sil klaster nebyl chranen vojaky KFOR.

Nepretrzite dochazi k vrazdam Srbu. Od 2. cervna do 22. srpna, podle seznamu eparchie v Prizrenu, zahynulo 265 civilnich osob. Dalsich nekolik set je nezvestnych. Do listopadu 1999 nebyl znam osud dvou mnichu, o. Hilariona Lukice a o. Stefana Purica, kteri byli uneseni v Prizrenu a u Klina.

Mniskam z monastyru v Peci je stale vyhrozovano a pred klasterem neustale dochazi k provokacim. Albanci vytloukaji okna kameny. Spalili dum, ktery patril monastyru v Devici. Mnisky tam ziji jako v opevnenem tabore pod ochranou francouzskych vojaku a jsou odkazany na pomoc zvnejsku, protoze clenove UCK jim ukradli vsechny zemedelske stroje. MUDr. J. Karpowicz

Syndesmos
Sekularizace jako vyzva

V ramci XVI. valneho shromazdeni SYNDESMOSu ve Finsku letos v lete se seslo nekolik pracovnich skupin, zabyvajicich se ruznymi aspekty zivota cirkve v soucasnosti. Sam jsem mel moznost ucastnit se jako zapisovatel prace skupiny zabyvajici se otazkou sekularizace, ktera nepochybne stoji pred nasi cirkvi i pred kazdym krestanem v nasi zemi. Protoze me diskuse zaujala, dovoluji si jeji podstatnou cast predlozit posluchacum H. P.

Po predstaveni moderatoru a clenu pracovni skupiny, kteri se v ni sesli ze vsech koncin sveta od Australie, pres Evropu az po Afriku a Ameriku, nasledovala prezentace otce Haeikkiho Huttunena, ktera zahrnovala vysvetleni vyznamu slova sekularizace – zesvetsteni v historii a dnes. Zvlastni pozornost byla venovana procesu sekularizace z krestanske perspektivy v historickem vyvoji od humanismu a renesance, pres Francouzskou revoluci, az po sekularizaci cirkevniho vlastnictvi v 18. a 19. stoleti. O. Haikki Huttunen pripomnel, ze vysvetlovanim pojmu sekularizace se v nasem stoleti zabyvali vyznamni historici nabozenstvi. Mircea Eliade napriklad v navaznosti na proces sekularizace tvrdil, ze krestanstvi nemuze byt v konfrontaci se sekularizaci chapano jako pouhe nabozenstvi, ale spise jako konec nabozenstvi a naplneni historickeho zpritomneni Krista ve svete a v case.

V nasledujici diskusi ucastnici z ruznych zemi vysvetlovali, jak oni sami chapou sekularizaci a pripomenuli nektere dalsi definice. Nekolika ucastniky, kteri museli odejit z jizniho Turecka a ziji ted v USA, bylo vyjadreno presvedceni, ze sekularismus muze byt take chapan pozitivne, totiz jako vyzva a moznost pro zivot v opravdovem krestanstvi, moznost zit svuj osobni zivot v Kristu a s Kristem, bez zavadejicich predstav o narodni tradici, ktera se bohuzel pro nektere lidi muze stat nahrazkou za zivou osobni viru.

Jedna ucastnice diskuse vyjadrila naopak presvedceni, ze sekularizace je pouze negativni proces, proti kteremu se musime razne postavit. Bylo pripomenuto, ze nase vzdorovani sekularismu ma byt vsak vzdy zalozeno na prekonavani zla dobrem.

Byl vznesen dotaz, zda a se kterymi formami a koncepty sekularniho a sekularismu se muzeme setkat ve Starem a Novem Zakone. Vyzkum v teto oblasti by byl vysoce cenen, protoze nam zjevne chybi hlubsi znalost toho, jak se se sekularismem vyporadavali nasi predchudci.

Jako protipol sekularniho statu byla pripomenuta existence tzv. nabozenskeho statu a byl uveden priklad Jeho Blazenstva arcibiskupa Makariose, ktery na Kypru spojoval nejvyssi cirkevni a statnicke funkce. Bylo poukazano na fakt, ze vnejsi formy neznamenaji nutne hlubokou nabozenskost a naopak. V navaznosti na vyse uvedene bylo zdurazneno, ze moderni sekularizovany stat je casto chapan jako opak nabozenskeho, ci teokratickeho statu a vede lidi k privatizaci jejich viry a nabozenstvi. V konecnem dusledku pak mnozi ani nedostanou moznost porozumet zakladnim nabozenskym pojmum, jakymi jsou duchovni zivot, hrich a spasa.

Toto pak muze vest k takzvanym antropologickym katastrofam, ktere jsou zminovany soudobymi ruskymi filozofy. Zde pak dochazi diky nepoznani duchovniho horizontu k totalnimu padu cloveka a lidskeho spolecenstvi...

Po teoretickych diskuzich prvniho dne nasledovaly rekapitulace osobnich zkusenosti a setkani se s procesem sekularizace a moderatorem pracovni skupiny byla vznesena otazka, zda a jak daleko muzeme sekularizaci celit.

Mimo jine bylo jednim z pritomnych receno, ze sekularni nemusi nutne znamenat bezbozny. Znacna cast nasledujici diskuse pak byla venovana problemu vzdaleni se spolecnosti a kultury od cirkve a problemu odcizeni se lidi navzajem. Neni divu, ze sekularni je pak videno jako pravy opak nabozenskeho. Bylo pripomenuto, ze tento rozdelujici zapadni koncept je velmi odlisny od holistickeho a syntetickeho pristupu pravoslavne cirkve, ktery nerozdeluje zivot spolecnosti a zivot jedince na nabozenskou a sekularni sferu, ale vede spolecnost i jednotlivce ke vnitrni jednote.

V navaznosti na problem odcizeni mladi ucastnici vyjadrili sve prekvapeni nad tim, jak malo casu a usili je na ruznych cirkevnich setkanich zasveceno skutecnym problemum, totiz tem, kterym lide stoji tvari v tvar dnes a denne. Bylo take pripomenuto, ze falesna nabozenskost, ktera nahrazuje Krista a podstatu nasi viry symboly a poverami, muze nakonec vest k sekularizaci nasich zivotu a take k totalni ztrate schopnosti najit a vhodne pojmenovat soucasna temata. Falesnou „nabozenskosti" pak muzeme ztratit mnohe.

Po bourlive diskusi, ktera nasledovala, bylo konstatovano, ze zobrazeni a symboly pouzivane v nasi cirkvi musi byt predem vhodne prelozeny a vysvetleny nasim vrstevnikum a nemohou mit a nemaji svuj smysl samy v sobe – jsou jenom pomuckou, poukazem na duchovni zivot, ktery ma prostupovat nase veskere konani a o ktery ma jit predevsim. Zakladni otazkou prece zustava jak zit a svedcit o Kristu ve svete takovem, jaky je a jak si nevytvaret svet, ci dokonce nekolik svetu podle vlastnich falesnych predstav. Nemeli bychom se tak obavat zmen, kdyz jasne vidime, ze nektera tzv. hluboce zakorenena tradice s malym „t" bohuzel v nasi cirkvi vede ke ztrate perspektivy duchovniho zivota a spasy pro mnoho lidi. Nebojme se pripomenout si apostolskou vyzvu „Tak, aby nikdo nebyl ztracen".

V dalsi diskusi byla zminena jmena a priklady vyznamnych osobnosti a svatych cirkve, kteri byli schopni ve sve dobe promluvit jazykem vhodnym pro jejich soucasniky a privest mnohe – Sv. Jan Zlatousty, Sv. Nil Sorskij, Sv. Biskup Gorazd II., Matka Marie Skobcova, soucasny patriarcha srbsky Pavle a dalsi.

V diskusi pak bylo nekolikrat pripomenuto, ze jasne rozlisovani je velmi potrebne a ze prave to je pro nas jako krestany nikdy nekoncici ukol. Jsme totiz vyzvani odpovidat na realitu nasi doby a ne zit v jakychsi falesnych predstavach o zidealizovane historii. V navaznosti na uvedene byla reckym teologem citovana cast listu apostolskeho otce z prvniho stoleti krestanstvi. List promlouva jasnou reci i k nam, krestanum, kterym je dano zit v sekularizovane spolecnosti zacatku 3. tisicileti:

„Nebot krestane se ani mistem, ani jazykem, ani zpusobem zivota nelisi od ostatnich lidi. Neziji totiz ve svych vlastnich mestech, ani neuzivaji nejake zvlastni reci, ani neziji jinak napadnym zivotem. Toto uceni nebylo vynalezeno z neciho napadu, z premysleni vsetecnych a zvedavych lidi, a krestane se vubec nedavaji vest lidskymi naukami, jako nekteri jini. Ale ziji ve mestech reckych i barbarskych, kazdy podle sveho udelu, ridi se mistnimi zpusoby v oblekani i obzive a vubec zpusobu zivota, a prece se jejich zivot vyznacuje podivuhodnym a vsem nepochopitelnym rysem. Ziji ve svem domove, ale jako cizi; vsechno maji spolecne s ostatnimi jako obcane a vsechno snaseji jako cizinci; kazda cizina je jim vlastni a kazda vlast cizinou. Zeni se jako vsichni a maji deti, ale neodhazuji novorozence. Maji spolecny stul, ne vsak luzko. Jsou v tele, ale neziji podle tela. Prebyvaji na zemi, ale obcanstvi maji v nebi. Zachovavaji vydane zakony, ale svym zivotem zakony prekonavaji. Vsechny miluji a vsichni je pronasleduji. Ac neznami, jsou odsuzovani, ac zabijeni, jsou vzkriseni. Ac zebraji, mnohe obohacuji, ve vsem maji nouzi a vseho maji nadbytek. Jsou urazeni a v urazkach jsou slaveni; ac pomlouvani, prece jsou ospravedlneni. Ac proklinani, sami dobroreci, ponizovani, a prece se jim dostava cti. Ac dobre cini, jsou trestani jako zli, a kdyz jsou trestani, raduji se, protoze budou vzkriseni. Jedni proti nim valci jako proti cizimu plemeni a druzi je pronasleduji, ale duvod k nepratelstvi zadny nemaji.

Proste receno, cim je v tele duse, tim jsou ve svete krestane. Duse je rozptylena po vsech castech tela a krestane po vsech mestech sveta. Duse prebyva v tele, ale neni z tela, a krestane prebyvaji ve svete, ale nejsou ze sveta. Neviditelna duse je zajata ve viditelnem tele, a krestany je sice videt, protoze jsou ve svete, ale jejich zboznost zustava neviditelna. Telo nenavidi dusi a valci proti ni, ac mu neublizila, protoze brani uzivat rozkosi, a i svet nenavidi krestany, ac mu neublizili, protoze odpiraji rozkosim. Duse miluje nenavidici telo i udy, a krestane miluji ty, kdo je nenavidi. Duse je drzena v tele, ale sama udrzuje telo nazivu, a krestane jsou drzeni ve svete jako zajatci, ale sami udrzuji svet. Nesmrtelna duse pobyva ve smrtelnem stanku a krestane putuji mezi porusitelnymi vecmi, ocekavajice neporusitelnost v nebesich. Skrovne jidlo a piti prospiva dusi a pronasledovanych krestanu den ze dne pribyva. Na toto misto je postavil Buh a neni tedy dovoleno, aby se z neho chteli vyprostit."

V posledni casti diskuse bylo pripomenuto, ze sekularismus postupuje i proto, ze krestanstvi mnohokrat ve vztahu ke konkretnimu cloveku zradilo samo sebe. Na druhe strane zde je opravneny strach, ze ztratime neco z plnosti viry, kterou jsme z milosti Bozi obdrzeli. Tento strach by nam vsak nemel nikdy branit v pristupu k lidem a v rozhovoru se spolecnosti.

Bylo zdurazneno, ze modlitba za dar spravneho rozlisovani a za ziskani daru Svateho Ducha se jevi jako zaklad pro pravdive svedectvi v soucasnem svete. Musime take skromne prijmout, ze na mnoho otazek a osobni konflikty, kterymi lide dnes prochazeji, neexistuji jednoduche odpovedi a ze prave v techto situacich a konfliktech se mame s modlitbou obracet k Bohu – jak nam to pripominal jiz sv. Izak Syrsky v 6. stoleti.

Jsme totiz vyzvani zit v sekularizovanem svete, ale mame zit s Bohem a byt nabozensti. Ne byt pretvareni svetem, ale pretvaret svet.

Vsemi pritomnymi bylo pocitovano, ze pracovni skupina zabyvajici se sekularizaci na XVI. valnem shromazdeni SYNDESMOSU dokazala otevrit diskusi na tema, ktere je pro nasi cirkev vsude ve svete velmi dulezite. V zaveru bylo vyjadreno prani, aby celosvetova pravoslavna organizace SYNDESMOS umoznila vice vymen nazoru k diskutovanemu problemu. Roman Juriga

Beseda pravoslavne mladeze
Prosba za podporu a dik za ni

Dustojni otcove, mili bratri a sestry!
Obracime se na Vas s prosbou o podporu nasi pravoslavne mladeze. 15. unor je mezinarodne vyhlasenym dnem pravoslavne mladeze a prave pri teto prilezitosti Vas chceme pozadat o prispevek pro nasi mladez.

I v ostatnich pravoslavnych cirkvich se vyhlasuje jednou rocne sbirka z jedne svate liturgie a ta se venuje mladezi. Proto i my doufame, ze nam nase cirkevni obce pomohou.

Dustojni otcove, prosime Vas, zminte se o pravoslavne mladezi pri liturgickem kazani, aby nam verici svymi prispevky mohli pomoci.

Nase mladez organizovane v BPM porada v Cechach spoustu pouti a vyviji dalsi aktivity. Je zaroven clenem mezinarodni organizace Syndesmos, kde sve clenstvi musi platit. A prave zde se nam finance nedostavaji.

Zaroven Vam oznamujeme, ze valne shromazdeni BPM probehlo pocatkem brezna v Moste. Prosime Vas, duchovni otcove, abyste oslovili mladez ve svych obcich, aby mladi meli moznost se o nas dozvedet a prihlasit se do BPM. Pro blizsi informace o clenstvi a aktivitach BPM se obratte na bratra Dejana Randjelovice, P. O. BOX 176, 360 20 Karlovy Vary, tel. 0602 12 75 66.

Tesime se na Vasi spolupraci a pomoc BPM a predem dekujeme.

Prispevky ze sbirky, prosim, zasilejte na adresu pokladnika BPM:

sestra Andrea Kubaskova

Pravoslavny monastyr 159

783 23 Vilemov u Litovle

S pranim vseho dobreho

za vedeni BPM

Dejan Randjelovic

Beseda pravoslavne mladeze dekuje za financni pomoc,
kterou dostala od vericich.

V mesici unoru nam pomohli:

Boris Vladimirovic KOCEROV – Karlovy Vary – 300 USD

Milutin PERIC – Karlovy Vary – 2000 Kc

Necht Hospodin sesle svoji Bozi milost na nase darce.
Prejeme jim mnoha a pozehnana leta!

Dejan Randjelovic, prezident BPM

Karlovy Vary

Sv. Ignac Bohonosec

Sv. Ignac pusobil na zacatku 2. stoleti jako biskup v Antiochii. Nezname ani presna data ohranicujici pozemsky zivot tohoto svetce, ani jeho puvod. Vseobecne se ma za to, ze sv. Ignac prijal krestanstvi az v dospelosti a slova sv. apostola Pavla (1 Kor 15,6 – 10) pouziva pro svuj drivejsi postoj ke krestanske vire. Podle cirkevni tradice byl sv. Ignac v poradi druhy z antiochijskych biskupu po prvnim Evodiovi. Jednota nepanuje ani v otazce, ci byl sv. Ignac ucednikem. Eusebius jej povazoval za zaka sv. evangelisty Jana, Rehor Veliky za
ucednika sv. apostola Petra. Podle Apostolskych konstituci byl sv. Ignac ustanoven biskupem sv. apostolem Pavlem, ale sv. Jan Zlatousty ve sve homilii tvrdi, ze sv. Ignac byl ustanoven sv. apostolem Petrem. Historicky lepe je podlozena cast Ignacova zivota bezprostredne predchazejici jeho mucednicke smrti. Zatcen a odsouzen k smrti, jak se dovidame u Eusebia, byl sv. Ignac za vlady rimskeho cisare Trajana (98 – 117). Presny letopocet nezname ani tady, ale nejpravdepodobneji se tak stalo za trestne vypravy Rimanu proti Parthum, tj. roku 113/114. Spolu s nim byli zatceni jeste dalsi dva duchovni, Sozimus a Rufus. Svou pozemskou pout zakoncil sv. Ignac v Rime, kde byl v arene roztrhan dravou zveri.

Behem sve deportace do Rima napsal sv. Ignac 7 listu. Prvni ctyri listy napsal ve Smyrne a byly urceny cirkvim v Efezu, Magnesii, Tralles a Rime. Pri sve dalsi zastavce v Troas pak napsal zbyvajici tri listy: Smyrenskym, Filadelfskym a Polykarpovi. Pod jmenem sv. Ignace pak vznikly ve 4. stoleti dalsi listy (napr. list Panne Marii, do Tarzu, do Filip atd.), jde vsak o listy samozrejme neautenticke, vznikle v heretickych kruzich.

Autenticnost listu sv. Ignace byla casto napadana, a to zejmena protestantskymi vedci, protoze uceni o cirkevni hierarchii a sv. eucharistii, jak nam ji podava sv. Ignac, je v prikrem rozporu s protestantskou teologii.

Svatek sv. Ignace Bohonosce slavime 20. 12. (2. 1.)

Z Listu Efezanum

„Jak jen muzete, oslavujte Jezise Krista. Ten oslavi vas a vy v dokonale jednote s biskupem a knezstvem budete posvecovani." (II/2)

„Kdo neni uvnitr cirkve, pripravuje se o Bozi chleb. Ma-li totiz takovou moc modlitba jednoho ci dvou lidi, cim spise modlitba biskupa s celou krestanskou obci. Kdo neprichazi do shromazdeni, pohrda jim a tim se jiz odsoudil... Snazme se tedy, abychom nejednali proti vuli biskupa a podridme se mu jako Bohu." (V/2,3)

„Je lepe mlcet a byt krestanem nez mluvit a nebyt jim. Lepsi je ucit skutky, ne slovy." (XV/1)

Z listu Magnesijskym

„Zada cest Toho, ktery nas miluje, abyste biskupa poslouchali bez jakehokoliv pokrytectvi, protoze nikdo nepodvadi jen biskupa viditelneho, nybrz i neviditelneho. Myslim tim ne cloveka, nybrz Boha, jenz vidi skryte veci" (III/2)

„Nesmite se krestany pouze nazyvat, nybrz musite jimi skutecne byt" (IV/1)

„Jako Pan ani sam, ani skrze apostoly neucinil nic bez Otce, jsa s nim zajedno, tak ani vy nic nedelejte bez biskupa a knezi. Spolecne se
modlete, spolecne proste, budte jedne mysli a jedne nadeje v lasce a svate radosti, jiz je Jezis Kristus, nad ktereho neni nic lepsiho." (VII/1)

„Podrizujte se biskupovi i sobe vespolek, jako se podle tela Kristus podridil Otci a apostolove Kristu i Otci i Duchu. Budte jednim telem a jednou dusi." (XIII/2)

Z Listu Trallesskym

„Vsichni necht maji v ucte jahny jako sameho Jezise Krista, biskupy jako priklad Otce a kneze jako Bozi senat a poradni sbor apostolu. Bez nich se cirkev nemuze nazyvat cirkvi." (III/1)

„Kdo je uvnitr cirkve, je cisty, kdo je mimo, neni cisty. To znamena, ze kdo neco dela bez biskupa, knezi a jahnu, ten nema ciste svedomi." (VII/?)

Z Listu Rimanum

„Je krasne zapadnout svetu a jako slunce vyjit u Boha."

Krestanstvi neni dilem premlouvani, ale dilem sily, kterou ukazuje, kdy ji svet nenavidi." (III/3)

Svetske radosti ani kralovstvi sveta mi nic neprospeji. Pro mne je lepsi v Kristu zemrit nez vladnout nad celym svetem." (VI/1)

„Netouzim po pokrmu zahuby, ani po rozkosich tohoto pozemskeho sveta. Chci Bozi chleb, telo Jezise Krista, toho z Davidova rodu. Za napoj chci jeho krev, jeho nepomijejici lasku." (VII/3)

Z Listu Filadelfskym

„Deti svetla a pravdy, varujte se nejednoty a spatnych nauk. Jako ovce jdete za svym pastyrem." (II/1)

„Kdo posloucha toho, ktery vyvolava nejednotu, ten neprijde do Boziho kralovstvi." (III/3)

„Slavte jednu eucharistii. Je jedno telo naseho Pana Jezise Krista a jeden kalich spolecenstvi jeho krve. Jeden je oltar a jeden celek tvori biskup s knezimi a jahny." (IV/1)

Z Listu Smyrenskym

„Vim, ze i po svem zmrtvychvstani ma Jezis Kristus telo, a verim, ze je ma i ted." (III/1)

„Nikdo se nedej na bludnou cestu! I nebestane, slavni andele, knizata neviditelna i viditelna , neuveri-li v Kristovu krev, budou odsouzeni. Kdo muzes pochopit, pochop." (VI/1)

„Je dobre ctit Boha i biskupa. Kdo cti biskupa, toho cti i Buh. Kdo neco dela bez vedomi biskupa, ten slouzi dablu." (IX/1)

Z Listu Polykarpovi

„Kde je hodne namahy, tam je i hojna odmena." (I/3)

„Milujes-li dobre zaky, nemas zasluhy. Spise mirnosti se snaz naklonit si horsi zaky. Ne kazda rana se leci tymz lekem. Na horkou hlavu davej studene obklady." (II/1)

„Varuj se zamestnani, ktera jsou pro krestany nedustojna. Spise proti nim kaz. Me sestry vybizej, aby milovaly Pana a manzely aby uspokojovaly telesne i duchovne. Stejne i me bratry vybizej ve jmenu Jezise Krista, aby milovali sve manzelky jako Kristus svou cir
kev. Muze-li kdo zachovavat cistotu, at pri cti tela Pana se tim nechlubi. Chlubi-li se, zahynul. Schazi na scesti, kdo se domniva, ze je vice nez biskup." (V/1-2)

„Poslouchejte biskupa, aby Buh slysel vas." (VI/1)

Krestan nema majetek pro sebe, ale pro Boha. Co vykonate, bude patrit Bohu." (VII/3)

Pro tisk pripravil

Miroslav Nikolaj Kudla
Seznam literatury

Prof. ThDr. Stefan Pruzinsky: Patrologia I., Bratislava 1990

Prof. ThDr. Pavel Ales: Cirkevne dejiny I., Presov 1992

ThDr. Josef Novak: Druha patristicka citanka, Praha 1985

Detem

z knizticky matusky Pavliny Novakove vam posilame v dobe, kdy se pripravujeme na velky pust, modlitbu svateho Efrema Syrskeho. Take vam posilame hezkou kreslenou hadanku. Jmena lustitelu uvedeme v pristim cisle. Doufame, ze jich bude dost a dost!

Srdecne zdravi

strycek Cestmir

svateho Efrema Syrskeho

Pane a vladce zivota meho, chran mne
od ducha lenosti, sklicenosti, panovacnosti a prazdnomluvnosti. Ducha pak cistoty, pokory, trpelivosti a lasky udel mi, sluzebniku svemu. O Pane a Krali, dejz, abych videl provineni sva a neodsuzoval bratra sveho, nebot tys blahoslaven na veky vekuv, amen.

Ve dnech 13. –15. ledna tohoto roku se ve vilemovskem duchovnim stredisku konalo zaverecne pracovni setkani ucastniku kurzu pro dobrovolne socialni pracovniky, ktery se poprve sesel v listopadu 1998. Kurz byl zameren na praci se seniory a ziskani teoretickych znalosti pro praci v socialni oblasti. Celkove se konalo sedm vetsinou dvoudennich seminaru, zucastnilo se jich 57 ucastniku. Absolventum kurzu predal zaverecne osvedceni preosviceny Krystof, biskup olomoucko-brnensky.


Vladyka Krystof predava diplom br. Janu Krivkovi

Pozehnanych 90 let
Tepla u Touzime

Opet se zmenila situace. Ukrajina byla dobita nemeckou armadou a dva bratri br. Vaclava byli poslani na nucene prace do Nemecka. Vaclav zustal s rodici. Jen co to situace umoznila, narukoval do armady gen. L. Svobody, kde ve velkem symfonickem orchestru Vita Nejedleho hral na trombon. Pozdeji jej Vit Nejedly ucinil instruktorem mladsich hudebniku.

Po ukonceni valecne tragedie se v ramci reemigracni vlny ocita na Tepelsku, kde se nejprve snazi soukrome hospodarit, ale nasilna kolektivizace ceskeho venkova po r. 1948 mu to neumoznuje. Po vystudovani stavebni prumyslovky tedy pomaha budovat valkou a povalecnymi zlatokopy zdevastovane pohranici. Zpocatku se mu to dari, ale nema na ruzich ustlano, jelikoz mu vadi neodbornost zastupitelu mesta Tepla. Casto se na verejnosti kriticky vyjadruje k neporadkum a nespravedlnosti, ktera zde vladne, coz se mu ruznymi formami vraci a komplikuje zivot jemu i rodine. Okoli si naprosto nevazi jeho odbojovych zasluh. Na ty si vzpomnela az Polska republika, ktera mu prostrednictvim sveho velvyslanectvi v Praze odevzdava valecne vyznamenani za obranu Polska proti nacistum, jak jsme pred casem jiz v Hlasu Pravoslavi referovali.

Bratr predseda Vaclav byl oporou duchovnimu Josefu Foitikovi, ktery po dlouha leta dojizdel ze Stare Role do Teple konat bohosluzby. Spolecne s matuskou Foitikovou zpivali pri bohosluzbach podle sborniku vladyky mucednika Gorazda. Po jeho odchodu do duchodu ze zdravotnich duvodu, prevzal duchovni peci o cirkevni obec stavajici vladyka Simeon z Marianskych Lazni. Po administrativni strance se o cirkevni obec starala sestra Bechynova, spolecne s okruznim protopresbyterem J. Krivkou. Od 1. 10. 1999 je v cirkevni obci Tepla ustanoven novy duchovni, d. o. L. Martin Slavik.

K tomuto zivotnimu jubileu prichazeji s gratulaci vsichni pribuzni, pratele a verici ze sirokeho okoli. Do dalsich let zivota, necht Ti bratre zehna Hospodin Buh, pro jehoz cirkev jsi tolik ucinil. Mnoha leta! -jh- a -jk-

Mezi cestnymi gratulanty byl take vladyka biskup Krystof, ktery oslavenkyni spolu s olomouckym arcidekanem Mgr. Janem Kackosem zazpival mnoholeti.

Mnoha a blaha leta!

sbor starsich

spolu se sestrami z monastyru

Zesnuti presvate Bohorodice z Vilemova

Vl. Dorotej byl v dobre nalade, pri bohosluzbach bez potizi klekal a vstaval. V kazani vzpomnel i na chvile jedne ze zkousek o. Josefa na fakulte v Presove, kde byl prisedicim. Rovnez pritomnym pripomenul, ze o. Josef ukoncil studia s cervenym diplomem.

Behem slavnostniho obeda vl. Dorotej podekoval vsem pritomnym a hlavne pak peveckemu sboru sv. Ondreje Kretskeho z Bavorska, ktery se pri bohosluzbach stridal s mistnim peveckym sborem sv. Vladimira a zpival stridave nemecky a cirkevneslovansky. Cela bohosluzba tak dostala velice slavnostni raz a byla i ekumenickym cinem, nebot clenove tohoto peveckeho sboru jsou prevazne verici rimskokatolicke cirkve.

Mezi cetnymi gratulanty, kteri o. Josefovi blahoprali k zivotnimu jubileu, byl s tydennim predstihem vl. Krystof, biskup olomoucko-brnensky. Jiz 11. prosince navstivil Marianske Lazne, kdyz pokrtil maleho Jana, syna zamestnankyne chramu. Po krtu pak gratuloval o. Josefovi a venoval mu recke naprestolni evangelium.

V zaveru spolecne bohosluzby, ktere se zucastnilo jednak mnoho mistnich vericich a rovnez i rada vericich z okolnich farnosti, prisla cela rada hosti oslavenci gratulovat osobne. Prisli zastupci vsech dalsich tri krestanskych cirkvi, jakoz i predstavitele verejneho a politickeho zivota. Za okresni sdruzeni ODS napr. prof. Stanislav Mach z Chebu. Nechybeli ani predsedove sboru starsich, br. Vladimir Tatarinov z M. Lazni a br. Vasil Lendel z Miliru a vedouci bavorskeho peveckeho sboru Ingrid Schierlingova. Krasnou ikonou sv. Serafima Sarovskeho obdaroval o. Josefa predstavitel zastupitelstvi Ruske pravoslavne cirkve v Karlovych Varech o. prot. Vasilij Tarasov.

Vladyku Doroteje jsme po slavnostnim spolecnem obede vyprovazeli zpevem „Mnohaja lita" s dobrym pocitem, ze je v dobre dusevni a fyzicke kondici. Dnes jiz vime, ze to byla jeho posledni soborna bohosluzba s duchovnimi prazske eparchie, v jejimz cele stal od r. 1964. Na tuto jedinecnou bohosluzbu budeme vsichni s vdecnosti vzpominat a modlit se za klid a spaseni jeho nesmrtelne duse. JK

V utery, 8. unora 2000, se duchovni a predsedove sboru starsich zapadoceskeho protopresbyteratu sesli ke spolecne archijerejske sv. liturgii, kterou slouzil vl. Simeon, biskup mariansko-lazensky. V jejim zaveru pak jeste byla panychida za vladyku Doroteje, od jehoz umrti uplynulo v pondeli 7. 2. ctyricet dni.

Vsechny pritomne pak vladyka Simeon pozval k malemu posezeni, pri kterem vypravel o tezke, ale krasne zivotni draze zesnuleho vladyky. Vyzdvihl jeho hluboke teologicke vzdelani a prikladny zivot moudreho mnicha, ktery pristupoval ke vsem problemum velice laskave, coz nekteri jeho odpurci povazovali za slabost. At jako mlady jeromonach v Podkarpatske Rusi, nebo pozdeji duchovni a biskup v presovske eparchii, vzdy si zachoval velkou lasku ke svate cirkvi. Ackoli se zdrahal vzit na sebe jarmo hlavy pravoslavne cirkve, necitil se dost povolanym k teto sluzbe, zahy se stal velice oblibenym v celem pravoslavnem svete a velke vaznosti a ucte se tesil i mezi jinoverci a nekrestany. Z jeho osobnosti vyzarovalo zvlastni duchovni svetlo, kterym si ziskaval srdce lidi.

Ve svem vysokem veku hledal pomocnika, ktereho nasel v osobe vl. Simeona, biskupa-vikare, ktereho poveril spravou prazske eparchie s rozsahlymi pravomocemi. Kratce po poledni vzpominkove setkani skoncilo. Vladyka Simeon teto prilezitosti vyuzil k tomu, aby s nekterymi duchovnimi vyresil nektere sluzebni zalezitosti.

-jh-


Vl. Dorotej vyznamenava o. Josefa

Delostrelecka 7, 160 00 Praha 6

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 10, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 9, –.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny z